Jak vznikl a kde se vzal parfém?

Parfémy vznikly již ve starověku, pravděpodobně náhodou při pálení vonných dřev a pryskyřic. Slovo „parfém“ pochází z latinského spojení per fumum („skrze kouř“). V češtině se běžně používá ve významu voňavka či vůně, v užším smyslu však označuje vonné přípravky s nejvyšší koncentrací vonných látek.

První zmínky o vonných olejích pocházejí z Mezopotámie přibližně z roku 2700 př. n. l. Nejstarší dochované parfémy, staré více než 4000 let, byly objeveny na Kypru.

První parfémy plnily podobnou funkci jako dnešní deodoranty. V mnoha kulturách byly vonné látky důležitou součástí náboženských obřadů. Za první produkt, který bychom dnes mohli označit za parfém, je považováno kadidlo. Mezi rostliny, které hrály významnou roli v dávných rituálech našich předků, patřil kromě kadidlovníku také jalovec, různé druhy cypřišů a cedr. O starověkých způsobech zkrášlování a používání vůní máme poměrně mnoho poznatků. Od Číny přes Egypt, starou Persii až po antický Řím lidé znali a využívali různé kosmetické metody. Práce s vonnými látkami byla ve starověku velmi ceněným řemeslem, kterému se často věnovali kněží, lékaři nebo jiné vzdělané osoby.

Po roce 1492, tedy po objevení Nového světa, obohatila Amerika Evropu i ostatní části světa o nové voňavé květy a rafinované parfémy. V období renesance zaznamenala výroba parfémů výrazný rozvoj. Francie přitom dlouhou dobu nebyla parfémovou velmocí. Paradoxně vděčí rozmach francouzského parfumářství především tehdejším nedostatečným hygienickým návykům. Město Grasse na jihu Francie se postupně stalo centrem výroby parfémů. Další významný mezník ve vývoji voňavek nastal na přelomu 17. a 18. století, kdy se poprvé objevila kolínská voda, pojmenovaná podle města Kolín nad Rýnem. Také v Německu tehdy působili významní průkopníci moderní parfumerie.

O používání vonných látek v českých zemích se dochovalo jen málo informací. Ve středověku se vůně jako kosmetický doplněk téměř nepoužívaly; pokud ano, jednalo se převážně o vonné látky určené pro církevní a náboženské obřady. Podle některých pramenů se k nám vonné oleje dostaly za vlády šlechtických rodů Pernštejnů a Rožmberků a jejich používání se postupně rozšířilo i mezi bohatší vrstvy obyvatelstva.

Dříve se vonné směsi připravovaly výhradně v lékárnách a sloužily především k léčebným účelům. Skutečné parfémy byly po dlouhou dobu pouze dováženým zbožím. První parfémové kompozice se na našem území začaly vyrábět až na konci 19. století, kdy vznikaly první české podniky specializované na výrobu vonných látek.

Klíčové milníky vzniku parfémů:

Starověk (Egypt, Mezopotámie, Řecko, Řím): Vůně byly spojeny s náboženskými rituály a vyšší společenskou vrstvou. Egypťané používali vonné esence a oleje z rostlin.

Vznik názvu: Latinské „per fumum“ odkazuje na původní metodu provonění prostoru spalováním aromatických látek.

Středověk a arabský vliv: Arabové zdokonalili destilaci, což umožnilo výrobu čistších esencí a usnadnilo jejich převoz.

První moderní parfém (14. století): V roce 1370 vznikla v Uhrách (na přání královny Alžběty) tzv. „Uherská voda“ na bázi alkoholu (rozmarýn a levandule).

16.–18. století (Francie): Rozmach parfémů, kdy se vonné esence používaly k parfemaci kožených rukavic, aby překryly zápach kůže.

Jak vzniká parfém dnes (proces výroby):

Současný parfém se skládá z vonných olejů, alkoholu a vody. Základem je extrakce vonných látek z rostlin, ovoce, dřevin nebo zvířecích sekretů. Po smíchání složek následuje proces macerace (zrání), kdy parfém odpočívá, aby se vůně propojily a rozvinuly.